E-meeting Aspach 2003
kam kráčíš, elektrolete?

Alois Raffaj

Elektromeeting v Aspachu, který se koná každý rok třetí víkend v září, je již mnoho let považován za vrcholnou přehlídku evropského formátu. Letošní ročník provázelo slunečno, bezvětří a vedro. V minulých letech už meeting dosáhl zřejmě vrcholu svého rozkvětu a jeho organizátoři nyní již jen dolaďují detaily.
První inovace je v zásadě významná - možnost elektronické registrace účastníků i jejich modelů na stránkách pořádajícího klubu. Účastníci se zaregistrují v klidu doma a nemusí v sobotu ráno vyplňovat data svoje a svých modelu do formuláře a pak stát dlouhou frontu u registrace. Na druhé straně organizátoři získají úhledné a dobře čitelné údaje o modelech pro moderátory předem z tiskárny a i následně si ušetří práci s přepisováním formulářu do počítačové databáze. Doufejme, že se tato forma zažije a převezmou ji v budoucnosti i pořadatelé jiných meetingů - u nás funguje už léta u Setkání obrů v Nesvačilech.

I letos byl zachován princip fronty - její čelo s mým Piperem a Staňovým Twisterem

Co byla novinka, která se objevila až v průběhu meetingu, bylo zavedení přípravné stojánky zcela oddělené od čela fronty. Samozřejmostí byly čtyři pomocníci, kteří pomáhali pilotům při přípravě modelů k letu, během letu i po jeho ukončení.

Důležitý moment je také péče o diváky. Tři moderátoři (Ludwig Retzbach, Philipp Gardemin a Joachim Biederer) se střídali asi po půlhodině. Odpočinek moderátorů spolu se vzájemnou soutěživostí dělalo divy.

Prodejní výstava se oproti loňsku opět rozrostla. Co mne nejvíc zaujalo je, že někteří výrobci konečně zareagovali na trend posledních let a začínají nabízet stavebnice velkých elektropolomaket. Řadu jich nabízí např. Hobby-Land.

Teď ale už k modelům. K vidění bylo široké spektrum všech možných elektroletů. Nás samozřejmě přitahují nejvíce velké polomakety. Letošním ročníkem (mimochodem třináctým) se táhla černá stuha smůly. Klaus Seidl předvedl místo známé SE-5A svojí obří maketu Stuka Ju 87. Při přistání po odskoku model přetáhl a ten udělal hvězdu.

Krásný velký JAK-11 byl trochu podmotorovaný a měl závadu na zatahovacím podvozku. Při prvním letu přistával na břicho.

Dokonce i excelentní pilot Christian Hoffmann byl se svým Me-262 při druhém nedělním letu při přistání dlouhý a všichni přítomní ztuhli. Asi 60 m od konce Aspachské dráhy se nachází zhruba 100 m hluboký kamenolom. Vše dobře dopadlo, ale několik modelářů štěstí nemělo a jejich modely ukončily svůj život v kamenolomu nebo na dráze:

Nervozita pilotů na Aspachu je velká a možnost zalétat si vzhledem k rozsahu akce malá. Proto někteří modeláři začali na meeting jezdit bez modelů. Jen tak se v pohodě setkat s přáteli a poklábosit.

Konečná bilance byla 180 registrovaných pilotů s 289 modely. Těmito čísly opět padl loňský rekord.

U modelů vrtulových letadel je vidět jasný příklon k rotačním elektromotorům. Rotační motor měl nejtěžší model meetingu (22 kg) Klemm KL-35b Franze Schmieda:

Ze zajímavých projektů s rotačním motorem byl také obří lehounký 2 m Ultimate opět z dílny Franze Schmieda, který měl oproti premiéře v Rothenburgu vyladěný pohon.

Neustále vzrůstá obliba dmychadlových modelů, mimo jiné i díky neúnavným propagátorům, jako je např. Ralf Dvorak nebo Christian Hoffmann.

Že i jety budou směřovat k větším polomaketám dokazuje už delší dobu Christian a letos se připojil Horst Kühn s hodně velkým F-86 Sabre (bohužel letěl až v neděli po oficiálním programu a přistával pro závadu podvozku na břicho):

Velmi krásná byla bláznivá realizace bláznivého projektu z roku 1941 Messerschmitt P.1079-16 (křídla jsou jen držáky pro křidélka a letové vlastnosti podobné dlažební kostce):

No a jedno takové "obyčejné" přistání s tímto modelem vám přiblíží tento videoklip (cca 1 MB).

Přes zatím velmi vysokou cenu se začínají Li-Pol baterie objevovat i ve větších modelech (např. právě Horstův Sabre). Po jejich úspěšném nasazení na mistrovství světa F3A v polském Dublinu (viz naše info) se zatím objevují převážně v akrobatech a s předpokladem klesající ceny je ve velkých modelech zřejmě uvidíme čím dál častěji.

Na srazu bylo také k vidění několik konverzí velkých modelů na spalovací motor (mimo jiné i můj Piper a Spitfire), které velmi dobře létaly:

Tři modely, které mne také zaujaly: Catalina se zatahovacím podvozkem a sklápěcími plováky, Henschel HS-125 postavený dle plánu Christiana Hoffmanna a menší, ale krásný, model letounu Bellanca 28-98 Racer Trimotor Jense Dormanna.

Vzhledem k bezvětří, které je v Aspachu dosti vyjímečné, předvedl několik letů Thomas Maier se svým obřím slowflyerem Pilatus Turbo Porter. Model má při rozpětí 3,5 m plošné zatížení 11.6 g/dm2:

Vedle ostřílených účastníků (ing. Tinky se Šmolíkem S-137 Transatlantik a Rašků s obří L-200 Morava) české elektroletce zastupovali Staňa Valnoha s polomaketou speciálu  Knight Twister a já se Spitfirem Mk II:

Nezbývá mi než popřát organizátorům do budoucna hodně síly a dobrých nápadů a stejně jako vloni opět vybídnout naše modeláře k účasti na příštím ročníku E-meetingu v Aspachu.

Na meetingu se objevily dokonce i dvě pilotky (ovšem ne z Čech):

Fotografie: autor, Stanislav Valnoha a Franz Stockinger

Tabulka modelů

Modely jsou řazeny podle hmotnosti, sestupně.

Upozornění: Uvedená tabulka nemusí obsahovat kompletní seznam modelů přihlášených na tuto akci. Vyhrazujeme si právo vyřadit informace o modelech, které ne zcela zapadají do charakteru těchto stránek. Na druhé straně si vyhrazujeme právo toto právo nevyužít ;-)