Napsali jste nám
aneb co jsme našli ve schránce

Možná bude tento článek pro některé modeláře poučením, možná se najde pár ostatních, kteří mají podobnou zkušenost jako já.

Bylo-nebylo: v roce 2002 na podzim jsem zavolal do redakce RCM, zda mají zájem o rozhovor s naší špičkovou plachtařkou Hanou Zejdovou. Redaktor Putz mě ujistil, že mají, a poprosil mě, abych ho dodal co nejdříve. Telefonicky taky potvrdil, že mi zaplatí honorář, abych alespoň částecně pokryl výdaje s tímto spojené. Domluvil jsem si tedy s Hanou schůzku a postupně jsme dávali rozhovor dohromady. Rozhovor musí mít hlavu a patu, takže na jeho dopsání a postupné vyladění do podoby pro modeláře aktuální padlo hodne večerů a hodně schůzek s Hanou. Každopádně jsme tomu oba věnovali hodně - a to v období, kdy Hana byla plně zaneprázdněna přípravou na další cestu do Austrálie. Rozhovor jsem odeslal e-mailem do redakce a Hana dodala CD s jejími fotkami. Pro maximální urychlení a vyjití vstříc redakci jsem CD poslal rychlou poštou EMS za docela vysoké poštovné. A čekali jsme.

Článek vyšel okamžitě a dokonce jako titulní na prvních třech stránkách podzimního čísla RCM 2002. Říkal jsem si, že každou chvilku dostanu určitě autorský výtisk pro mě a pro Hanu, aby si v Austrálii mela co číst. A nic. A dlouho nic! Takže šup do modelářského obchodu zakoupit dvě císla RCM, abych alespon nevypadal před Hanou jako slibotechna. A zase dlouho nic, ani poděkování. Nedá se nic dělat, řekl jsem si, páni redaktoři jsou asi zavaleni prací a časopisy a honorář dostanu jistě později. A zase dlouho nic!

Na jaře už mi to bylo divné, a tak jsem poslal 9.3.2003 do redakce zdvořilý e-mail se žádostí o honorář a autorské výtisky. Ozval se mi sám šéfredaktor V. Janko. A odpověď stála za to!!!! Prý musím vědět, že Hana Zejdová (mimo jiné držitelka mnoha desítek rekordů v plachtění a majitelka Lilienthalovy medaile - nejvyššího ocenení pro sportovního pilota) by měla být ráda, že v RCM rozhovor s ní otiskli, a že by spíš měla ona za rozhovor zaplatit jim! Tak to jsem opravdu padl na pr…el. Podobnou drzost jsem dlouho neslyšel. Pokud já vím, tak za rozhovory se známými osobnostmi redakce časopisů platí a jsou rády, že byl rozhovor poskytnut zrovna jim. Časopis RCM podle slov šéfredaktora prý plní hlavně kamarádi bez nároku na honorář, já tím pádem nejsem kamarád, ale "cizí". Každopádně ale jsem byl ujištěn, že já honorár jako "cizí" dostanu včetně autorských výtisků.

Tady by se dalo říct, že můj příběh končí. Není tomu ale tak, dneska, když tyto řádky píšu, je 10. prosince 2003, tedy více než rok po uveřejnění článku, a kde nic-tu nic. Tím nemyslím jenom honorář a výtisky, ale alespoň slůvko omluvy a vysvětlení. Když jsem se v léte o tom zmínil Haně, tak konstatovala, že takové jednání za dobu své kariéry nezažila a okamžitě napsala do RCM poměrně ostrý mejlík. Dostala výtisk zmíněného čísla RCM a vysvětlení, že to oni ne, to sekretářka zapomněla, to erupce na slunci, to krtci v potrubí apod. A já do dnešního dne opět nic!! Ani výtisky, ani honorář, nedejbože omluva!

Tady pro mě příběh končí, protože dál se tím zabývat nechci. Chtěl bych s ním jenom seznámit modelářskou veřejnost, protože to, co se stalo mě, se může stát komukoliv z vás. Po zjištování a dotazech na letištích jsem byl ubezpečen, že nejsem žádnou výjimkou, kdo takhle dopadl s RCM. Za všechny takto postižené alespoň malý náhled na to, jak to vidi R. Kolbábek viz. http://www.rkolbabek.com/honorar.htm.

Nepíšu do časopisu poprvé a docela vidím do problematiky jejich vydávání. Přispěvatelé jsou většinou redakcí cenění a chováni jako v bavlnce, jsou tím hlavním, co dělá časopis různorodým. Určitě jste se setkali v modelářských časopisech s výzvami, ať čtenáři píší. Například konkurenční časopis RCR zveřejnil ceník odměn za clánky a fotografie a je to tak v porádku. Dopisovatel dopředu ví, do čeho se pouští. V žádném prípade tady ale nejde o peníze, protože dobře připravený článek zabere hodne času a pokud by autor dostal alespoň takovou hodinovou mzdu jako zedník nebo dlaždic, mohl by si slušně na modelařinu přivydělat. Jedná se spíše o základní slušnost a ohodnocení práce toho druhého, něco jako symbolickou odměnu. Tím slušnější a rychlejší by měla být adekvátní reakce vydavatele, protože dobrovolný dopisovatel, který to nemá jako svou pracovní náplň, se vždy okrádá o svůj volný čas, který může věnovat něčemu jinému. Nehledě na to, že vydávání časopisu je podnikání, tím pádem na něm podnikatel vydělává. V žádném případe ale nechci, aby to vyznělo, že za všechno je potřeba platit. Pokud jdu pomoct kamarádovi třeba se stavbou domu nebo se zahradou, udělám to rád. Pokud ale jdu pomoct kamarádovi stavět dum, který staví jako stavební firma na prodej a tím pádem si tím vydělává, jsem idiot, pokud to dělám zadarmo. Tady je potřeba rozlišovat.

Na závěr tohoto neveselého povídání bych rád případným zájemcům doporučil: pokud chystáte nějaký článek do časopisu, a to nejenom do výše uvedeného (i když jsem při mém dotazování nezaslechl, že by se něco podobného stávalo u konkurence), vždy si vyžádejte dopředu ceník odměn, nejlépe černé na bílém, tedy na papíře, a sepište smlouvu o díle. Potom není o čem diskutovat a na co se vymlouvat. Taky by se Vám mohlo dostat vysvětlení - stejně jako mě a Haně Zejdové - že máte být rádi, že vám zadarmo otiskli třeba plánek letadla a nemuseli jste platit za publicitu tím pádem získanou v tak světovém magazínu!! A říkáte, že jste plánek dělali nekolik týdnů? Přece je tam uvedeno vaše jméno a jste ted mediální hvězda, za což jste časopisu jistě až nadosmrti vděční!!! Nebo je to jinak?

Všem, kteří dočetli až sem přeji, aby neudělali podobnou zkušenost, jako já. Budu jenom rád, když alespoň pár modelářům pomůžu se vyvarovat podobné trapnosti. Idiotem se človek stane lehce, a je lepší tomu předejít.

Hezké polétání přeje Pavel Mlýnek.

Re: RCM se omlouvá a již nedluží honoráře...
Vážení přátelé modeláři. Zpytoval jsem svědomí. Všem, kterým jsem zvedl adrenalín se hluboce omlouvám, těm, co ho zvedli mně, odpouštím. Kromě jednoho honoráře, jsou za minulý rok zaplaceny všechny. Věřím, že tyto finance příjdou vhod, zvlášť po vyčerpávajících svátcích.
Chci tímto informovat ty, kteří RCM dlouhodobe dluží nějaké peníze, že jsem učinil opatření typu konkurz - exekuce. Bohužel to postihne i bratry Slováky. Od čísla 1/2004 jsme pozastavili distribuci RCM na Slovensko, jelikož nám slovenský distributor dluží peníze.(Jen pro představu jak to chodí, Slovakia Press fakturujem za jeden časopis 30 Kč, a to jen za ty prodané. A ješte před týdnem nám dlužili za 6 měsíců.) Samozřejmě hledáme náhradní řešení distribuce na Slovensko, tak se modeláři nezlobte. Drželi jsme to dost dlouho a situace, která vznikla diskuzí okolo honorářů nás donutila k rázným opatřením.
Preji hezký den V.J.

Možná se mnoho z Vás diví, a některým to i vadí, že na stránkách "fbestu" se jejich správci a propagátoři létání s velkými E-polomaketami věnují hlavně zahraniční produkci plánů, modelů či akcím. Ale zamysleme se - mají tito lidé o čem psát a co ukazovat světu z českého prostředí?

Jako jeden z organizátorů JETI MODEL MEETINGU se jejich činnosti vůbec nedivím. Podíváte-li se na seznam modelů z JMM 2003, snad jedna třetina modelů jsou polystyrénové stavebnice o rozpětí okolo 80 cm, druhá třetina jsou trochu větší stavebnice. A až ta poslední třetina jsou modely, které si zaslouží obdiv pro svoji velikost, jedinečnost a atraktivnost.

Na JMM jsem nechtěně vyslechl rozhovor o tom, že "proč jsem sem jezdil, když tady nejsou žádné nové modely". Sám tento modelář dovezl na setkání dvě překrásná Tornáda z EPP, jedno červené a druhé modré. Ale co takhle přiložit polínko do ohně tím, že sám dovezu na setkání polomaketu?

Tady ovšem nastává okamžik, kdy vstupuje na scénu řada výmluv a kliček. Jeden nemá čas, druhý peníze. Někdo uvádí argument, že ho nebaví stavět, jiný se vymlouvá, že na tyto modely nejsou plány.

Všechny tyto argumenty se dají lehce vyvrátit. Myslím si, že není potřeba zacházet do nějakých extrémů, jednoduchá a pěkná polomaketa o rozpětí 1700 mm se dá zvládnout za 150 až 200 hodin. Někomu se to zdá moc práce, ale vždyť přece není potřeba postavit model za měsíc. Cena takového modelu bez vybavení je stejná, ne-li menší, než dvou Tornád. Vybavení polomakety vyjde pravda trošku dráž. Modelu ale stačí pohon na 8-10 článků, není potřeba jej napájet dvacetičlánkem. No a cenově se tak dostaneme na rozumnou mez. Plány lze použít starší, z řady Modelář, RCM či RC revue. Bylo vydáno tolik plánů překrásných polomaket, které se přímo nabízejí osadit je elektromotorem. Když nejsou ve velikosti, jakou potřebujeme, stačí je na kopírce zvětšit. Zahraniční plány vycházejí cenově dráž a kvalitou někdy dost pokulhávají za tuzemskými plány, hlavně těch staršího data. A o tom, že někoho nebaví stavět? Tak to je něco o pohodlí, lenosti a pěstování "gaučingu". Vždyť u stavby modelů se dá tak krásně odreagovat od reality a odpočinout si.

Věřím, že alespoň někomu z Vás jsem promluvil do duše, za dlouhých sychravých večerů se to v něm zlomí a na jaře, nebo i později, se jeho model stane středem zájmu okukujících. A stránky "fbestu" se více začnou věnovat domácí modelářské produkci. V této kategorii nejde o vteřiny, body či stupně vítězů. Kdo jednou zkusí postavit a zalétat takovýto model, možná přijde na to, že to je právě ono, co v modelařině hledal.

Častěji se pak může pouštět do vysněných představ a projektů, až skončí na čtyřech metrech rozpětí a doma mu budou říkat: "Bohušu, tož si blbé?"

No a potom už jsi náš!

Ahoj Franta Macháč

PS: Na setkání v zahraničí by s tím 80-ti cm polystyrénem nikdo moc parády nenadělal.

Ahoj Stanislave!

Zdravím tě z Finska!
Když jsem našel tyto pěkné stránky tak bych ti rád poslal nějaké fotky mých velkých elektromaket.

Mám J3 Cub v měřítku 1:4, původně postavený ze stavebnice Sig. je poháněný oběžkou Actro 40-6, velikost vrtule je 19 x 8/12" nebo 20x11" (pří 5300ot/min) a statickém odběru 41A. Baterie sestává z 20 kusů Kokam 3270mAh LiPol v konfiguraci 10S2P. Letová hmotnost modelu je 6,35 kg
S tímto modelem jsem letos (2003) vyhrál finský národní pohár sportovních maket. Model je také schopný vlekat velké makety větroňů (do 4 metrů rozpětí a hmotnosti 4 kg)

Mým dalším soutěžním elektro modelem je FW44 Stieglitz v měřítku 1:5 (6,9 kg, 180cm rozpětí). Je to ARC model od firmy K&W; Air, takže mám jen velmi málo snímků ze stavby.

S modelem Stieglitz jsem se zúčastnil 2 soutěží F4C během sezóny 2003, ve finském poháru F4C jsem se celkově umístil na 3.místě.

Přikládám také fotky nejnovějšího projektu vleěné - Cessny Agwagon o rozpětí 2,25 metru, poháněné motorem Flyware T-REX40-370 s články Kokam LiPol 10s3p 2000mAh (= 6000mAh kapacita). Tento motor je navržen pro výkony kolem 1400W trvale a 2100W špičkově - to je z důvodu limitů baterie (špičkově 10C = 60A)

Mám naplánované také další projekty, Cessnu Agwagon v měřítku 1:4 pro soutěže F4C a možná později 4 metrový Piper Super Cub (14 kg letové hmotnosti)

Srdečně zdraví

Hannu Vuorinen
Finsko

PS: Provozujeme elektroletecký obchod ve Finsku, webová adresa je: www.printechobby.fi