Modely I
Sportovní polomaketa slavného lidového dvoumístného amerického letounu
vyráběného v letech 1938-47. Za tu dobu bylo vyrobeno přes 14.000 kusů.
Stavitel a pilot Alois Raffaj. Konverze na elektropohon ze stavebnice Great Planes.
| Rozměry |
| Rozpětí |
2 285 mm |
| Plocha |
72,5 dm2 |
| Prázdná hmotnost(odhad) |
4 000 g |
| Letová hmotnost |
6 000 g / 24 x 1900 |
| Plošné zatížení |
83 g/dm2 |
| Pohonná jednotka |
| Motor |
MEGA S7 |
| Převodovka |
vlastní řemenová 2,4:1 |
| Vrtule |
Bambula 16 x 8 |
Poznámky ke stavbě
Konstrukce modelu je klasická, některé díly jsou velmi předimenzované a použitá
balsa je často velmi těžká. Model je potažen piperovsky žlutým Solartexem, který
krásně imituje původní plátěný potah, ale je trochu těžší. Kvůli složité
demontáži křídla baterie nelze vkládat otvorem pod křídlem. Proto je vlepena do
trupu dvojpřihrádka na dva dvanáctičlánky z 2 mm silné překližky. Přístup
je odspodu mezi podvozkem a motorovou přepážkou. V současnosti po havárii
je nová motorová přepážka a přepážka nesoucí křídlo. Obojí jsou ze sendviče
tenká překližka-balsa-překližka, aby byla zachována jejich původní tloušťka.
Místo šikmé překližkové vzpěry a imitace vzpěrných trubek z bukových tyček
za čelním sklem jsou použity uhlíkové trubice o průměru 6 mm. Je odlehčena
překližková deska nesoucí podvozek (dva otvory představují odlehčení 30 gramů).
Regulátor je JETI JES60. Napájení přijímače a serv obstarávají čtyři články
Twicell 1600 mAh. K řízení je použita souprava FC-18. Nastavení výchylek je
dle doporučení výrobce.
|
 |
Výkony
Model má dostatek výkonu a je schopen základní akrobacie. Letové vlastnosti jsou
skvělé, piperovské. Model má neuvěřitelně nízkou minimální rychlost (klasické
přetažení se mi nepovedlo, vždy jsem nakonec ztratil nervy) a se snižující se
rychlostí model jen stále méně a pomaleji reaguje na kormidla. Letový čas je pro
NiCd články Sanyo 1900mAh podle stylu létání mezi 5,5 a 7,5 minutami a pro NiMH
články Sanyo 3000mAh někde mezi 8 a 10 minutami. Po osazení plováky od Great
Planes celková vzletová hmotnost vzrostla na 7,2 kg a plošné zatížení na
99 g/dm2. Elektrifikovaný Piper má dostatek výkonu pro vzlet
z vody a je i s plováky schopen základní akrobacie. Jen díky
zvětšenému odporu je potřeba o trochu víc "plynu".
Co příště jinak a lépe?
1. Na modelu by za cenu vyšší pracnosti šlo nahradit mnoho těžkých dílů.
Domnívám se, že by kostra letounu šla postavit o půl kilogramu lehčí.
2. Motor je výkonově na hraně a je potřeba ho vydatně chladit (chlazení
průchody v imitaci motoru). Nebylo by od věci vyzkoušet motor řady
MEGA L či velký LRK motor (MEGA Magic RC 41)
3. Do modelu bude vestavěno vlečné zařízení (asi bude vhodné použít těžší vrtuli
18 x 8). Domnívám se, že vlekání větroňů do 3-3,5 kg je reálné.
Zpět na seznam
Sportovní maketa amerického sportovního letounu 30.let již minulého století.
Stavitel a pilot
.
Inspirací byla
fotografie
modelu
zveřejněná na serveru
E-Zone. Stavba proběhla podle plánu fy TrueScale, USA, autorem je Frank
Mizer.
| Rozměry |
| Rozpětí |
1650 mm |
| Plocha |
34 dm2 |
| Prázdná hmotnost(odhad) |
1 715 g |
| Letová hmotnost |
2 380 g / 10 x CP1700 |
| Plošné zatížení |
70 g/dm2 |
| Pohonná jednotka |
| Motor |
AXI 2820/10 |
| Převodovka |
- |
| Vrtule |
APC E 11 x 5,5 |
Poznámky ke stavbě
Model je klasické celodřevěná konstrukce, pouze na hlavní nosník křídla byla (na
rozdíl od plánu) použita uhlíková trubka. Je potažen Solartexem, se kterým se
sice velmi dobře pracuje a jeho matný povrch je velmi působivý, ovšem za cenu
vyšší hmotnosti potahu. Kromě základních funkcí je model vybaven vztlakovými
klapkami a pozičními světly a přistávacím reflektorem z vysoce svítivých
LED. Osvětlení je řízeno modulem firmy BEL, který je včetně 4 standardních serv
napájen z BEC regulátoru TMM 40. Osvětlení je spínáno jednak samostatným
vypínačem a také pomocí mixu při plném vysunutí vztlakových klapek.
K řízení je použita souprava FC-16.
Výkony
Přestože model vyšel poněkud těžší, než se čekalo, zdá se pohonná jednotka jako
naprosto dostačující. Po seznámení se s letovými vlastnostmi, nalezení
přiměřeně nízké letové rychlosti a při citlivé práci s plynem se letový čas
pohybuje kolem 6 minut pomalého a velmi realistického letu, což představuje
průměrný odběr kolem 15 A. Použitím akumulátorů o vyšší kapacitě by se výrazně
prodloužil letový čas. Vzhledem k nízkému odběru by patrně vyhověly i NiMh
akumulátory starších sérií.
Co příště jinak a lépe?
1. Model má předimenzovaný a velmi tvrdý podvozek. Bylo by velmi vhodné
použít měkčí (i lehčí) podvozek s možností změny tuhosti odpružení.
2. Kryty kol a motoru - tyto díly jsou balzové. Příště by bylo jistě
lepší použít laminát. Ušetří se hmotnost a díly budou odolnější vůči drobným
poškozením.
3. Zavěšení klapek - ty jsou zavěšeny stejně jako křidélka na pantech na
horní straně potahu. Výhodnější by bylo řešit klapky jako štěrbinové s osou
otáčení pod křídlem.
Zpět na seznam
Sportovní maketa amerického závodního letounu
Návrh a stavba P.Doubrava, současný majitel a pilot
.
Letoun byl navržen a postaven v rozpětí let 1928 až 1932 Wernonem Paynem a
byl pojmenován Knight Twister. S motorem o výkonu 33kW úspěšně soutěžil
v rychlostních závodech kolem pylonů.
V průběhu roku 1971 s upraveným Knight Twister a s motorem Lycoming
O-290-D2 o výkonu 100kW zahájil sérii vítězství v závodech kolem pylonů.
V roce 1984 v Renu vytvořil nový rychlostní rekord ve své kategorii
výkonem 309.53km/h.
| Rozměry |
| Rozpětí |
1 300 mm |
| Plocha |
53 dm2 |
Prázdná hmotnost (odhad)
|
? g |
Letová hmotnost
|
2 500 g / 12 x 1700SCR |
| Plošné zatížení |
47 g/dm2 |
| Pohonná jednotka |
| Motor |
AC MEGA Magic RC 41 (prototyp nové řady s rotačním pláštěm) |
| Vrtule |
Aeronaut folding 15 x 8 |
| Doba letu |
5-7 minut |
Poznámky ke konstrukci
Základem je polystyrenové kopyto s odlehčovacími otvory, potažené balzou
tl. 1.5 mm. Trup je potažen celý. Křídla mají torzní skříň
a žebra páskovaná od hlavního nosníku. Profil vypadá jako souměrný. Kozlík
tvoří překližkovo-balzový pylon, mezikřídelní vzpěry jsou z tlusté
lehké balzy. Ocasní plochy jsou z plné balzy 4 mm, žebra jsou
imitována tenkými balsovými pásky. Kormidla jsou konstrukční. Podvozek je
z ocelové struny o pr. 3 mm, dovyztužen je dráty do kola. Kola jsou velká,
lehká mechová. Ostruha je ovládaná spolu se směrovkou. Křidélka ovládá jedno
servo v centroplánu, kormidla balzovými táhly - vše standartní serva.
Výkony
Původní sada článků Sanyo 1700 je asi čtyři roky stará a články jsou různě
pomíchané. Při poklidném létání bez přemíry akrobatických figur se čas blíží
6-ti minutám. Při rekreační akrobacii, prokládané průlety a přelety je letový
čas 4-5 minut.
V modelu jsou nyní články GP 3300 Nimh (pushed!) - letový čas se posouvá do
hodnot 8-10 min. Hodně záleží na poloze plynové páky, model realisticky a
v pohodě letí i pod půl plynu, ovšem tam už neměří stopky na vysílači a
potom je někdy problém. Start model zvládne na půl plynu, s plným je až
nerealisticky "nadupaný". Plný plyn používám jen do vertikál - stoupavé výkruty,
obrácené loopingy a jiné "ptákoviny" jsou bez problému. Minimálka je díky
plošnému zatížení velmi malá, model lze doslova "vydojit" na měkké přistání. I
na minimální rychlosti je model velmi hodný, nemá absolutně snahu padat po
křídle či do vývrtky. Tady asi hodně kladně působí velká vrtule, obě křídla jsou
ofukována na poměrně velké ploše
 |
 |
 |
 |
Co příště jinak a lépe?
1. Možná zvětšit křidélka, nebo dát na obě křídla - výkruty by mohly být
rychlejší.
2. Podvozek se jeví poddimenzován, ocel. struna by mohla být silnější nebo vůbec
podvozek řešit jiným způsobem.
Zpět na seznam
Sportovní polomaketa slavné britské stíhačky z počátku druhé světové
války.
Majitel a pilot Alois Raffaj. Pro konverzi na elektropohon byl použit ARF model od CM Production.
| Rozměry |
| Rozpětí |
1 800 mm |
| Plocha |
64 dm2 |
Prázdná hmotnost
(osazený drak bez podvozku) |
2875 g |
| Letová hmotnost |
5 400 g / 24 x 1900 |
| Plošné zatížení |
85 g/dm2 |
| Pohonná jednotka |
| Motor |
Model motors AXI 4130-22 |
| Vrtule |
Aeronaut CamCarbon 16 x 13 |
| Regulátor |
JETI model Master 77 3P opto |
Poznámky ke stavbě
Konstrukce křídla klasická s pevným balsovým potahem od náběžky po hlavní
nosník. Lehká balsa použitá na křídle a tenká laminátová skořepina trupu dávaly
společně s velkou plochou křídla naději na dosažení nízkého plošného
zatížení (pro spalovací motor je uváděná hodnota 75 g/dm2) a tedy vhodnost ke
konverzi na elektropohon. Křídlo je potaženo bílým "Solartexem" a stříkáno.
Vestavěna vana pro pohonné baterie (2x12 ks SC článků) je z 3 mm tlusté
lehké balsy. Vkládání paků se děje víkem - výřezem na spodku laminátové
skořepiny motorového krytu.
Kvůli vyvážení po montáži střídavého motoru s rotujícím pláštěm byly
přijímačové baterie a regulátor posunuty zcela dopředu na skříň pro uchycení
motoru a servo směrovky přemístěno před motorovou přepážku.
Napájení přijímače a serv obstarávají čtyři články Twicell 1600 mAh.
K řízení je použita souprava FC-18. Nastavení výchylek dle doporučení
výrobce se ukázalo jako příliš velké a tak bylo zredukováno na cca polovinu,
maximální doporučené výchylky byly ponechány pouze u klapek a směrovky kvůli
pojíždění.
Takto velký model stíhačky musí mít zatahovací podvozek. V prvním kuse byl
použit mechanický podvozek Eurokit pro modely do 5 kg, který byl převrtán pro
5 mm drát podvozkových noh. Pohon byl realizován podvozkovým servem Hitec
HS-75BB. Na druhém kuse byl použit "originál" mechanický podvozek dodávaný
k CM Production modelům.
Výkony
První exemplář byl zalétán 13.3.2003 a 15.6.2003 při 22 letu havaroval;
s největší pravděpodobností pro technickou závadu. 28.8.2003 byl zalétnut
druhý model a k 14.10.2003 má za sebou bez sebemenšího problému 17 letů.
V prvním modelu byly vyzkoušeny tyto pohony: MEGA S7 s řemenovými
reduktory 2,4:1 a 2,1:1 (vrtule 16x10, 17x8)a velké sřídavé motory MEGA
RC4130-20 (vrtule 16x13, 17x11) a AXI 4128-18 (vrtule 15x13, 16x10, 16x13).
Většinou byly použité vrtule Aeronaut CamCarbon. V druhém modelu je
instalován motor AXI4130-22 s vrtulí CamCarbon 16x13. Model má dostatečný
výkon a je schopen základní akrobacie. Letové vlastnosti jsou výborné a model má
velmi velký rozsah rychlostí. Letový čas je pro NiCd články Sanyo 1900mAh podle
stylu létání mezi 4 a 7 minutami. Pro snažší udržení směru při vzletu je na
směrovce při vytaženém podvozku použito gyro.
Co příště jinak a lépe?
Je nutno vyztužit vsazení předních bukových lišt pro uchycení podvozku do žeber.
Lišty jsou zcela nedostatečně uchyceny pro namáhání v tahu při přistání a
na obou stranách při tvrdším přistání došlo k vylomení. U druhého modelu
byly výztužné smrkové lišty 10x10 mm vlepeny před jeho dokončením.
Pro lepší vzhled je potřeba upravit tvar směrovky a tvar kabiny, doplnit pilota
a pod křídlo chladiče (realizováno u druhého modelu). Také ovládání dělené
výškovky V-táhlem nebylo štastně navrženo a u druhého modelu byly namontovány
dvě serva HS-81 do ocasu (viz. foto).
Co jinak do budoucna? V konstrukci asi už nic. Instalace Li-pol článků
(1500 nebo 2000mAh, zřejmě v zapojení 8S3P). Použití těchto akumulátorů
výrazně prodlouží letový čas a zvýší výkon. V případě článků 1500mAh by
byla letová hmotnost snížena o ca 0,5 kg a plošné zatížení by kleslo na 77 g/dm
2.
Zpět na seznam
|
