Modely III

Přehled modelů

• Strana I
  • Piper J3 Cub (A. Raffaj)
  • Monocoupe 90A (M. Dietl)
  • Knight Twister (S. Valnoha)
  • Spitfire Mk.IIa (A. Raffaj)
• Strana II
  • Fokker DVII, 22,5% (B. Trent)
  • Rheinland Schwalbe (F. Schmid)
  • Messerschmitt Me-262 (Ch. Hoffmann)
  • Messerschmitt Me-209 (Ch. Hoffmann)
• Strana III
  • Sopwith 1 1/2 Strutter (M. Hanzl)
  • Mig 29 (M. Hoeller)
  • Sopwith Tabloid (F. Schmid)
  • Aero A 14 (F. Macháč)
• S.E. 5a, 1/4 (K. Seidel)
• F3A (Mach, Král, Křivský)
• Zero (P. Doubrava)
• Nieuport N-28 (F. Macháč)
• Fairey Flycatcher (P. Doubrava)
• Focke Wulf P2 (A. Pohn)
• Fokker Dr.I (R. Dodd)
• Beta Be-56 (S. Valnoha)
• Steen Skybolt (L. Lukl)

Sopwith 1 1/2 Strutter

Polomaketa letounu z období I. sv. války.
Tvůrcem a pilotem modelu je Milan Hanzl ze Šlapanic u Brna. Předlohou pro stavbu byl plán p. Fary z řady Modelář, původně určen pro pohon spalovacím motorem 3.5 až 6.5 ccm.

Poznámky ke stavbě
Konstrukce modelu je oproti původnímu plánu odlehčena, ale nijak mimořádně. Trup je z plné balzy 3 mm, vyztužen balzovými příčkami, překližkové přepážky jsou jen v místě uchycení baldachýnu a podvozku.

Křídlo klasické stavby má klenutý profil, pásnice jsou smrkové, vylepeny balzovou stojinou. Baldachýn a podvozek je tvořen ocelovým drátem pr.2.5 mm, osa kol je odpružena gumovým svazkem. Výplet je z ocelového lanka, osazen funkčními napínáky. Baterie jsou umístěny v dolní části motorém krytu a zasunují se zepředu. Potah modelu je Solartexem.

Seřízení modelu - horní křídlo má oproti spodnímu kladné seřízení o 1.5° - 2 °.

Výkony
Letové výkony modelu jsou samozřejmě úměrné použitému pohonu, nejhezčí polétání je dle pilota a tvůrce v klidném ovzduší, silnější vítr a turbulence letovému projevu nesvědčí, jak lze samozřejmě usuzovat z plošného zatížení. Model sice zvládne loping i výkrut, ale není to rozhodně jeho parketa. Jeho doména je klidné polétání, nízké průlety na minimálce, mezipřistání a "pokochání" se pohledem na hezký, klidně a majestátně letící model.

Co příště jinak a lépe?
To na sebe autor neprozradil.

Zpět na seznam

Mig 29

Polomaketa současného stíhacího letounu.
Model postavil Martin Hoeller.

Dostali jsme od autora další mail, takže Vám přinášíme aktualizované údaje.

Poznámky ke stavbě

Trup je tvořen poloskořepinou z balsy 3mm. Křídlo i VOP jsou polystyrénové s balsovým potahem. Vzduchové kanály dmychadel jsou laminátové.

Výkony
Model čeká na dodávku nových 32 článkových regulátorů MGM Profilines, protože regulátory Kontronik si prý při tak vysokém počtu článků s šestipólovými motory Mega příliš nerozumí. První let proběhl s použitím jednotek Kontronik-Fun-600/18 a 18 článků Sanyo RC3000HV při proudu kolem 50A na motor. U motorů Mega by se měl očekávaný proud pohybovat kolem 40-45A.

Zpět na seznam

Sopwith Tabloid

Polomaketa letounu z období I. sv. války.
Další model pocházející z rýsovacího prkna a dílny Franze Schmida. Nyní s modelem létá Franz Stockinger, který jej zakoupil na Rothenburském meetingu v roce 2001.

Poznámky ke stavbě
Podélníky trupu jsou smrkové o průřezu 3x3 mm, na motorové lože a podvozek, stejně jako na náběžnou a odtokovou hranu a nosníky křídla jsou použity uhlíkové trubky. Výplet je pochopitelně funkční. Podvozek je odpružen. Pilot pochází z okolí Birminghamu ve Staffordu

Výkony
Letové časy se pohybují kolem 10 minut. Vzhledem k velikosti mdelu a jeho plošnému zatížení se jedná opravdu o velký Slow Flyer. Takových modelů postavil Franz Schmid více - Antoinette, Bleriot IX, Dorner, Fokker a Deperdussin Course.

Co příště jinak a lépe?
Současný majitel provedl na modelu určité změny: osadil model novou převodovkou, na křidélka použil dvě samostatná serva namísto jednoho centrálního; to vyřešilo problém s vystředěním křidélek.
Původní úhel seřízení byl příliš velký a byl opraven pomocí 3mm podložky pod náběžnou hranou VOP.

Zpět na seznam

Aero A14

Polomaketa cvičného a spojovacího letounu z počátku budování leteckých sil vznikající Československé armády. Letoun byl stavěn firmou AERO v licenci Hansa-Brandeburg C1 řady 365.
Model Františka Macháče je postaven v měřítku 1:7,2.

Poznámky ke stavbě
Model je klasické konstrukce. Trup modelu je příhradové konstrukce, kopírující skutečný letoun. Kozlík, na kterém je uchyceno horní křídlo, je svařen z ocelového drátu průměru 3 mm. Podvozek je svařen také z ocelového drátu o průměru 3 mm, po usazení na trup je obalen balsou.
Ocasní plochy jsou celobalsové, náběžné hrany jsou lamelovány z balsy 4 x 1,5 mm na pozitivním kopytě.
Křídla mají žebra z balsy 1,5 mm, nosníky jsou smrkové, hlavní nosník má rozměr 4 x 3, pomocný nosník 3 x 2 mm. Odtoková lišta je balsová 2,5 x 10 mm. V horním křídle je zalepena uhlíková trubka o průměru 8 mm. Dolní křídlo se do trupu zasouvá na dva ocelové dráty o průměru 2 mm. Horní křídlo se šroubuje na kozlík dvěma šrouby M3 x 10 s imbusovou hlavou. Model je potažen Vliesem a nastříkán barvami na kity. Výplet modelu je funkční z ocelových lanek o průměru 0,35 mm. Na vnější straně je zajištěn natrvalo, vnitřní strana se šroubuje k trupu napínáky na trup. Ocasní plochy jsou ovládány dvěma servy standartní velikosti umístěnými co nejblíže těžišti, náhony jsou z ocelových lanek o průměru 0,35 mm. Křidélka ovládají dvě serva HS 81, umístěna jsou ve spodním křídle. Náhon na křidélka je z drátu 1,5 mm.

Pracnost modelu je asi 400 hod.

Nejslabším místem modelu jsou křídla, ne z důvodu stavby, ale z důvodu skladování a přepravy. Horní a dolní křídlo každé poloviny je trvale spojeno dvěma páry mezikřídelních vzpěr. Lepší způsob, jak usnadnit montáž a demontáž na letišti, jsem prostě nevymyslel. Toto řešení ale přináší dost velké nároky na přepravu. Papírová bedna má rozměr 90x60x40 cm a k tomu ještě trup modelu.

Při stavbě modelu je pár míst, které jsem si musel vychutnat. Například vlnky na odtokovce znázorňující prohnutí ocelového drátu u skutečného letounu. Aby byly všechny stejné, tak to spravil asi dvoulitrový hrnec z kuchyně, který jsem si tajně půjčil, na který jsem přilepil smirkový papír. Jeden večer brousíte vlnky, no a na čem potom drželo lepidlo více nemusím doufám komentovat.
Dalším takovým místem je potahování ocasních ploch, hlavně VOP. Pokud je náběžná hrana vypouklá ven, nečiní to problém, ale když je prohnutá dovnitř, tak to je o zábavu postaráno. Vypnul jsem horní potah a spodní strana se povolila. Napnul spodní a horní se povolila, a tak stále dokola. Nakonec jsem strhl potah, protože se zdeformovala náběžka. Vlies jsem otočil vlákny napříč a výsledek na sto procent stejný. Nezbylo než potah dát znovu dolů a náběžku uvnitř konstrukce zesílit balsou 2x20 mm, aby nedocházelo k její deformaci při napínání.

Podobných míst na tak složitém modelu je více, například maketa motoru, kde můžete modelářskou kreativitu rozvinout v plné míře. Potom ale výsledek stojí za tu námahu. Všímavý obdivovatel to dokáže ocenit a věřte mi, potěší to.

Výkony
Letové časy se pohybují kolem 8 minut. Polétání v klidu, to je balzám na modelářskou dušičku. Zkoušel jsem létat při větru asi 8 m/s, jde to, ale chtělo by to trochu více motoru.